Manuální terapie pro psy

Audinka se se mnou věnuje mimo jiné i psím sportům dogdancingu a agility. Jako mladší ji agility velmi bavilo, když se ho učila, poznávala a byla na své plemeno rychlá. Později se začala trochu hůře soustředit, sem tam poštěkávat a začala mě víc a víc kousat lehce do kotníků. Přisuzovala jsem to ale spíš tomu, že je prostě na mě naštvaná, že jí to kazím a že roli hraje i její pubertální věk . Také na rozdíl od své maminky Hopsinky neměla tak krásný skok a tak jsem zůstávala stále na nižší výšce latěk než by měla na závodech v budoucnu skákat. Jak jsem psala už dříve jsem ji chtěla Dornovu metodu provést, protože se zvyšující se laťkou skoku (skákat na L začala v 1,5 roce v době agilitní plnoletosti) mi ten skok začínal tahat oči víc a víc, ač pozorovatelům přišel v pořádku. Jsem už hodně náročná, říkala jsem si a každý hold není přirozeně skokově nadaný. A že do agility nejde vždy na 100% jako její maminka hned neznamená, že má nějaký zdravotní problém. A vůbec jsem určitě čím dál víc paranoidní.

Konečně nastal ten den, kdy jsem si Audinku vzala pod ruky. I tento den měl být původně den předem, ale přítel musel pracovat a na dornovku je  potřeba dvou lidí. Druhý člověk hlídá, aby pejsek byl v poloze, ve které je zrovna potřeba a zároveň mu byl oporou a dodával klid, že vše se děje pro jeho dobro.

Byla jsem zvědavá, jak se bude Audi k ošetření stavět. Její maminka Hopsinka měla při prvních ošetření velký problém zůstat v klidu a nedokázala se plně uvolnit. Bylo to v době, kdy jsem se sama terapiím ještě nevěnovala.

Audi byla u ošetření naprosto zlatá. Převalila se ochotně na bok a zcela uvolněně se oddala mým rukám. Dornova terapie má svůj systém, daný jeho zakladatelkou a úžasnou lektorkou Andreou Dunovou a vždy se začíná ošetřením zadní nohy. Začala jsem pravou, kde bylo vše v pořádku a pokračuji na další části těla. U pravé přední nohy jsem u Audi ucítila v lokti zvláštní ztuhlost při pohybu "sevření" do V.  Zklidnila jsem tedy rytmus a onen hmat prováděla jen velmi jemně, nebylo však znát žádné zlepšení, které ovykle po pár opakování daného hmatu nastává. Podle hesla, že některé věci v těle "dosednou" později, jsem po pár opakování pokračovala dál. Metoda je celostní a problém v jednom místě, může vycházet úplně z jiné části těla, o čemž jsem se už párkrát přesvědčila. Když jsme se dostaly k levé zadní noze, Audi zneklidnila, začala s sebou trochu šít a přítel musel být pevnější v její podpoře. Po chvíli začala vyluzovat jemné zvuky mrčení, které dělává, když se jí něco líbí a nebo nelíbí. Jakoby říkala to je ono, tady je problém. Fyzicky jsem necítila, že by na noze byla v nepořádku pohybová mechanika, ale vím, že při ošetření se v těle děje tolik věcí, které nejsme schopni mnohdy vůbec zavnímat. Není to jen o nápravě pohybového aparátu, který je pro naše smysly snadno uchopitelný. Po ošetření nožky se Audinka hlavičkou příteli vysmékla, natáhla krček a svůj dlouhý úzký čumák, aby mi olízla obličej, zřejmě poděkování. Pokračujeme v ošetření dále, podrobnosti všech částí těla zde nebudu popisovat.  Na drobnou "bolístku" jsme spolu narazily i na ocásku, kde mi Audinka svým olizováním čumáku opět pomohla ukázat, kde se o něco více zdržet. Při uvolňování páteře mně do prstů "zabodl" výběžek jednoho obratle a Audinka mi opět i konejšivým olíznutím potvrdila, že místo je citlivé. Tohle je možná hlavní důvod jejího, ač nepatrně, horšího skoku. Hned mi hlavou proběhlo to, jak divoce se svou maminkou Hopsinkou vyvádějí na zahradě, vrážejí do sebe, skáčou přes sebe....přesně tyhle hrátky ledasčím v těle pohnou. V zápalu hry samozřejmě zapomenou, že je něco, byť zatím i málo bolí, a člověk se pak mylně může domnívat, že pokud by je něco trápilo, určitě by tak nelítaly. Nepředstavujte si však nějaké obrovitánské posuny "součástek" pohybového aparátu. Jsou to jen malilinkaté nesrovnalosti, které však časem mohou přerůst ve znatelné fyzické problémy, proto je tak důležitá prevence, kde se odstraní vše v zárodku.

Audinka mě po ukončení terapie pořádně olízla, lehla si a začala si olizovat onen ztuhlý loket. Kouknu na něj a pod vrstvou chlupů nacházím zakousnuté klíště. Odstraním ho a zneškodním spláchnutím do WC. Vrátím se k ní, koukne na mě a zase si olizuje onen loket. Znovu se prodírám jejíma chlupama a objevuji u lokte další klíště. Vytáhnu ho, zbyde po něm neuvěřitelně velká díra a je vidět, že kolem je kůže citlivá. Podařilo se mu zakousnout zrovna do velmi citlivého místa. Najednou je mi jasný ten ztuhlý pohyb lokte, klíště působilo při pohybu loktem bolest v celé této oblasti.

Audinku po terapii čekal pár dní klidový režim, kdy její největší aktivitou byla poklidná chůze na vodítku, aby tělo mohlo vstřebat to, co do něj během dornovky bylo zapsáno a celkově zregenerovat.